10 mýtů o penězích, se kterými jsme vyrostli. A co na ně říkají data

Mýtus 2: Z malých částek stejně nic nebude

Modelový příklad, ne předpověď: 50 eur měsíčně po dobu 30 let je na vkladech 18 000 eur. Při ilustrativních ~7 % ročně a měsíčním připisování z téže padesátky vyroste přibližně 61 000 eur. Ověřit si to můžete sami: FV = 50 × ((1 + 0,07/12)^360 - 1) / (0,07/12) ≈ 60 999. Rozdíl nevytvořila disciplína, ale čas.

Jedna poctivá poznámka: těch ~7 % ročně je čistě ilustrativních, hrubý dlouhodobý průměr širokých akciových trhů. Minulá výkonnost nezaručuje budoucí výsledky, hodnota investic může i klesat a tento článek není finanční poradenství.

Mýtus 3: Investování je hazard

Hazard je hra, kde v průměru prohráváte. Široký akciový trh je historicky opak: index MSCI World, který sleduje přes tisíc firem ve vyspělých zemích, dosáhl podle dat MSCI od roku 1970 průměrného výnosu kolem 9 procent ročně v dolarech, včetně všech krizí po cestě.

Hazardem se investování stává tehdy, když vsadíte vše na jednu akcii, jednu kryptoměnu nebo tip od známého. Mýtus vznikl v devadesátých letech, kdy „investování" u nás často znamenalo pyramidovou hru. Nedůvěra byla tehdy zdravá reakce, jen dnes míří na špatný terč.

Mýtus 4: V hotovosti je to nejbezpečnější

Hotovost působí bezpečně, protože číslo na bankovce neklesá. Klesá ale to, co si za ni koupíte. Inflace na Slovensku dosáhla podle Eurostatu přibližně 12 procent v roce 2022 a 11 procent v roce 2023, v Česku byla situace podobná. Kdo držel úspory v obálce doma, přišel za dva roky zhruba o pětinu jejich kupní síly.

Přitom podle Národní banky Slovenska drží slovenské domácnosti zhruba 60 procent finančního majetku v hotovosti a vkladech, a česká preference vkladů je dlouhodobě podobně silná. Vklady v bance jsou v EU chráněny do 100 000 eur na osobu a banku podle evropských pravidel pojištění vkladů. Obálka doma nechrání nic, ani před inflací, ani před zlodějem.

Mýtus 5: Hypotéka je vždy zlo

„Hlavně žádné dluhy" dává smysl u spotřeby: půjčit si na dovolenou nebo telefon znamená platit úroky za něco, co ztrácí hodnotu. Hypotéka je jiný typ dluhu. Stojí za ní aktivum a splátka nahrazuje nájem, který byste jinak platili tak jako tak.

Neznamená to, že hypotéka je vždy dobrá. Znamená to, že správná otázka nezní „dluh ano, nebo ne", ale „co za tím dluhem stojí a kolik mě celkově stojí". Špatná je hypotéka, kterou neunesete, ne hypotéka jako taková.

Mýtus 6: Nemovitost nikdy neztrácí hodnotu

Opačný extrém téhož příběhu. Byt se ve střední Evropě bere jako jediná skutečná jistota, ale data slovenské centrální banky o cenách bydlení ukazují, že ceny bytů na Slovensku po roce 2008 několik let po sobě klesaly a k předkrizovým úrovním se vracely roky.

Nemovitost je legitimní aktivum, ne zázrak. Má průběžné náklady, údržbu, daň, pojištění, nese riziko koncentrace v jednom městě a když rychle potřebujete peníze, nelze prodat jeden pokoj.

Mýtus 7: Začnu odkládat, až budu víc vydělávat

Zní to rozumně, jen se to zpravidla nestane samo. S vyšším příjmem roste i životní standard: větší byt, lepší auto, dražší dovolené. Tento jev má jméno, lifestyle creep, a podrobně jsme ho rozebrali v článku o plíživém růstu životních nákladů.

Kdo si neumí odložit 20 eur z výplaty 1 200 eur, většinou si neodloží ani 200 z 2 400. Rozhoduje zvyk, ne částka. Proto funguje opačné pořadí: nejdřív odložit, pak utrácet.

Mýtus 8: Ostatní tomu rozumějí, jen já ne

Nerozumějí. V mezinárodním průzkumu finanční gramotnosti OECD/INFE z roku 2023 dosáhli dospělí v 39 zapojených zemích v průměru 60 bodů ze 100. Finance se většina z nás nikdy systematicky neučila, ve škole ani doma.

To není důvod ke studu, spíš ke klidu: nejste pozadu, startovní čára je pro téměř všechny stejná. A základy, rezerva, složený úrok, diverzifikace, se dají pochopit za pár večerů.

Mýtus 9: O penězích se slušně nemluví

Mlčení o penězích chrání hlavně ty, kterým vyhovuje, že nesrovnáváte. Kdo nikdy neslyšel, kolik vydělávají kolegové, hůř si vyjedná plat. Kdo se doma nebaví o výdajích, řeší je, až když je zle.

Podle téhož průzkumu OECD/INFE si finanční cíle stanovuje jen asi polovina dospělých, v Polsku dokonce jen třetina. Těžko plánovat něco, o čem se nesmí nahlas mluvit.

Mýtus 10: Mít přehled znamená zapisovat každou korunu

Naši rodiče měli sešit a obálky, proto dodnes věříme, že přehled o penězích se rovná účetnictví po večerech. Dnes to už neplatí. Nahrajete jeden bankovní výpis do VESTELON FLOW na app.vestelonflow.com, analýza proběhne přímo ve vašem prohlížeči a asi za minutu vidíte, kam vaše peníze odcházejí. Bez účtu, bez přihlášení do banky a nic neopustí vaše zařízení bez vašeho souhlasu.

Tento mýtus je přitom nejzrádnější z celé desítky: kvůli němu lidé odkládají přehled na „jednou, až bude čas". A právě přehled je první krok, na kterém stojí všechny ostatní.

Proč ty mýty drží tak pevně

Protože kdysi byly pravdou. Generace, která zažila měnovou reformu, krachy kampeliček a inflaci devadesátých let, měla dobré důvody nevěřit institucím a držet peníze u sebe. Respekt k této zkušenosti je namístě.

Respekt ale neznamená, že mýty musíme dědit dál. Data Eurostatu, slovenské centrální banky i OECD mluví jasně: odkládat se vyplatí i z mála, dlouhodobé investování není ruleta a nejdražší ze všeho je nechat peníze jen tak ležet. Který z deseti mýtů jste doma slýchali vy?